Neexistuje žádný lék, který by ADHD vyléčil. Neexistují ani psychoterapeutické metody, které by vás zcela zbavily příznaků hyperaktivity. To však neznamená, že jsme zcela bezmocní.
Děti s ADHD
Dítěti s ADHD můžeme pomoci, aby se co nejúčinněji vyrovnalo s obtížemi, které vyplývají z poruch v různých oblastech jeho fungování. To, co dítěti s ADHD rozhodně usnadňuje fungování, je jasný systém norem a pravidel sdělovaných prostřednictvím konkrétních a jasných příkazů, důslednost při jejich prosazování a zaměření na pozitivní a posilování žádoucího chování. Jednotlivé příznaky hyperaktivity, nadměrné impulzivity a poruchy pozornosti však vyžadují další specifické strategie, které dítěti pomohou se s nimi vyrovnat.
Hyperaktivita u ADHD
Při řešení hyperaktivity dítěte je velmi důležité… vytvoření správných podmínek pro tuto hyperaktivitu. Jinými slovy, je třeba na jedné straně poskytnout prostor pro realizaci nadměrné potřeby pohybu a na druhé straně jí dát jasný rámec, tj. vymezit, kde a kdy je přijatelná a za jakých okolností nikoli. Tento rámec by však měl být konstruován podle skutečných možností dítěte. Někdy je třeba dítěti dovolit, aby bylo hyperaktivní, např. máváním nohou při plnění domácích úkolů, jinak se nebude moci soustředit na daný úkol. Často je představou rodičů, že dítěti umožní “běhat”, a tedy využít jeho hyperaktivitu přijatelnou formou, sport. Sport skutečně pomáhá uspokojit potřebu pohybu. Disciplína by však měla být dobře zvolena tak, aby odpovídala preferencím a schopnostem dítěte – například ne každé dítě s ADHD se dokáže přizpůsobit pravidlům týmové hry, což může jen prohloubit jeho frustraci.
Nadměrná impulzivita
Soužití s nadměrně impulzivním člověkem není zrovna nejjednodušší. Pro člověka s ADHD je však obtížné zvýšenou impulzivitu zvládat, protože její podstatou je právě obtížné ovládání vlastních impulzů. Proto je zapotřebí nějaký vnější zásah, tj. pomoc druhé osoby. Úkolem této osoby je připomenout dítěti pravidla, na která si v danou chvíli nevzpomíná, přestože je zná. Aby bylo takové připomenutí účinné, je užitečné držet se určitých pravidel a posloupností. Nejprve by měl připomínající upoutat pozornost dítěte, např. dotykem nebo navázáním očního kontaktu. Poté jasně a stručně připomeňte pravidlo a v případě potřeby jej několikrát zopakujte. Taková upozornění lze prezentovat také graficky (např. jako piktogram) nebo prostřednictvím krátkého psaného textu. Dalším krokem je ověřit, zda dítě pravidlo uplatňuje v konkrétní situaci. Pokud se dítě nechová podle našich představ, okamžitě uplatníme příslušné, předem definované důsledky. Může se tak stát, že v případě obzvláště silné impulzivity je třeba stanovit skutečné hranice, například “architektonické” hranice, jako jsou zavřené dveře do místnosti. V takových případech se řídíme především bezpečím dítěte. Jedním z obtížnějších projevů nadměrné impulzivity dítěte je neschopnost předvídat důsledky svého jednání a zároveň podceňování rizika nebezpečného chování. Úkolem druhé osoby je proto předvídat “za dítě” výskyt rizikového chování a jeho důsledky (např. šlápnutí na skříň) a takovému chování předcházet. I zde je důležité připomenout druhé osobě určité pravidlo dříve, než se dítěti podaří zachovat se určitým způsobem – trochu jako snaha být vždy o krok před dítětem. Je třeba maximální důslednosti, aby se minimalizovalo nebezpečí podcenění rizik. S nadměrnou impulzivitou často souvisí to, že dítě má potíže na něco čekat. Taková netrpělivost se může projevovat například tím, že dítě přerušuje rozhovor jiných lidí a skáče jim do řeči. V takovém případě může být užitečné zavést znamení, které znamená “Nepřerušuj!”, a – jeho používáním – dítěti toto pravidlo připomínat. Abyste se s dítětem nedostávali do věčných, přerušovaných diskusí, můžete se – do značné míry i kvůli vlastnímu pohodlí – pokusit rozhovor přerušit stručnými, jasnými a důslednými sděleními. Bohužel popsané strategie, i když v mnoha případech pomáhají, nezaručují úspěch za všech okolností a u každého dítěte. Někdy se prostě musíte smířit s jeho povahou…..
Porucha pozornosti při ADHD
Pomoci dítěti s poruchou pozornosti je dobré začít tím, že uspořádáte prostor tak, aby nepůsobil jako rušivý prvek, tj. další rozptylující prvek pro dítě například při psaní domácích úkolů. Omezením konkurenčních podnětů pak může být “prázdný stůl”, na kterém budou jen nezbytné předměty, stejně jako zakrytí okna, poličky s hračkami nebo ztišení místnosti. Dalším problémem dítěte s ADHD, vyplývajícím z poruchy pozornosti, bude neschopnost vybrat si různé materiály a vybrat ty, které jsou skutečně důležité. Určitě pomůže, když je druhá osoba upozorní na to, co je důležité a na co by se měly zaměřit. Často se také osvědčují strategie, které pomáhají snížit rozsah zamýšlených úkolů a čas potřebný k jejich splnění. Jinými slovy, rozdělení úkolu a poukázání na jednotlivé části postupně v průběhu práce. Aplikace těchto strategií často vyžaduje roky usilovné práce, která přináší výsledky až po dlouhé době. Důležité je také rozsáhlé zapojení rodiny dítěte a školního prostředí. I přes tyto náklady se vyplatí riziko podstoupit. Pokud uspějeme, pomůžeme dítěti lépe se vyrovnat s příznaky poruchy. Dáme mu tak šanci žít s ADHD pohodlněji. A také sobě.
Zdroje
- https://portal.abczdrowie.pl/jak-radzic-sobie-z-adhd
