Práce s hyperaktivním dítětem vyžaduje trpělivost a pravidelnost. Proces podpory by měl začít ve fázi diagnostiky ADHD. Základem pro diagnostiku hyperkinetického syndromu jsou vždy výpovědi učitelů a rodičů, kteří jsou s dítětem v přímém kontaktu. Veškeré informace týkající se chování batolete shromažďuje a shrnuje pedagog nebo školní psycholog a údaje pak zasílá do pedagogicko-psychologické poradny, kde je dítě důkladně vyšetřeno z hlediska kognitivního vývoje. Diagnóza mentální retardace vylučuje diagnózu ADHD. Poslední diagnostickou fází je návštěva dítěte u dětského psychiatra nebo neurologa. Teprve na základě všech fází diagnostiky je možné stanovit pevnou diagnózu a vyloučit jiné poruchy. Jak však svému dítěti pomoci, když uslyšíte slova: “Batole má ADHD”?

Příčiny ADHD

Než rodič přijde na to, jak pomoci vlastnímu dítěti trpícímu hyperkinetickým syndromem, obvykle si nejprve vyhledá informace o ADHD – o jeho příčinách a příznacích. ADHD se zaměnitelně označuje jako porucha pozornosti s hyperaktivitou, hyperkinetická porucha nebo porucha pozornosti s hyperaktivitou. Stále více učitelů a rodičů si stěžuje na rostoucí výskyt ADHD mezi žáky. Toto onemocnění je charakteristické svým časným nástupem – první příznaky se obvykle objevují v prvních pěti letech života batolete. Již v kojeneckém věku dítě obvykle více pláče, spí mělce a neklidně, dělá prudké pohyby, snadno se rozčílí a projevuje svou nespokojenost. Rodiče se cítí frustrovaní a nevědí, jak svému dítěti pomoci, protože pediatr je ujišťuje, že somaticky je dítě zdravé. Příznaky ADHD se obvykle zvýrazní, když dítě začne chodit do školy. Nevydrží sedět v lavici 45 minut, je neposedné, neposedné, ve třídě vyrušuje, nedokáže se soustředit na zadaný úkol, zapomíná dělat domácí úkoly, čímž se stává ve třídě neoblíbeným dítětem, které spolužáci nemají rádi, a získává nálepku “obtížného žáka”. Děti s ADHD často iniciují hádky a rvačky, nejsou schopny spolupracovat s vrstevníky, mají více neúspěchů než úspěchů, a tak jejich sebevědomí klesá. Nedostatek kázně často není způsoben vlastní vůlí dítěte, ale jeho onemocněním zvaným ADHD. Jak porucha pozornosti s hyperaktivitou vzniká? Mezi příčiny ADHD patří např: Poškození nervového systému dítěte v období plodu:

  • teratogenní látky, např. alkohol, drogy, léky;
  • onemocnění matky během těhotenství, např. zarděnky, příušnice, žloutenka;
  • špatná strava během těhotenství;
  • sérologický konflikt;
  • genové mutace;
  • otravy během těhotenství, např. otrava alkoholem, cigaretami;
  • mechanická traumata, např. údery do břicha, pády;

Poškození nervového systému dítěte v perinatálním období:

  • mechanické trauma, např. předčasný porod, klešťový porod;
  • hypoxie dítěte během porodu – asfyxie;

Poškození nervového systému v průběhu života dítěte:

  • závažná onemocnění dítěte, např. meningitida;
  • úrazy lebky v dětství, např. pád z výšky, otřes mozku, sražení autem;

Psychosociální faktory:

  • neklidná atmosféra v rodině – hádky rodičů, rvačky, mávání rukama;
  • chybný výchovný styl – nedůslednost, absence pevně stanovených požadavků, povinností a práv dítěte, přísná výchova, bezohledná disciplína;
  • ignorování psychických potřeb dítěte – především potřeba bezpečí, přijetí a lásky; příliš rychlé životní tempo – nedostatek času na dítě, přepracovaní rodiče;
  • trávení volného času především u televize a počítače, což podporuje agresivitu a násilí.

Příznaky ADHD

Jak se chová dítě s ADHD? Hyperkinetický syndrom se skládá ze syndromu různých příznaků, které učitelé a rodiče obvykle shrnují do slov “tyran”, “potížista”, “neposeda”. Hyperaktivita se projevuje v motorické, kognitivní a emoční sféře dítěte.

  • Motorická oblast

Vysoká pohyblivost; mávání rukama a nohama; zívání na odpověď; pohupování na židli; klepání prsty o stůl; neobratné a nekoordinované pohyby; nedbalé psaní do sešitu; čmárání; čmárání po stole; ohýbání rohů v sešitech a knihách; mimovolné pohyby; nervózní tiky; psychomotorický neklid; nutkavé pohyby; kousání tužky; zaujetí věcmi v dosahu; vrtění se u stolu; opouštění lavice; chození po třídě; koktání; nadměrná a špatně kontrolovaná aktivita

  • Kognitivní sféra

Porucha pozornosti; potíže se soustředěním na úkol; snadná roztěkanost; nepozornost při plnění úkolů; ignorování pokynů učitele; neplnění domácích úkolů; ukvapené závěry; povrchnost myšlení; dělání mnoha chyb; vynechávání písmen, slabik nebo celých slov ve větě; zvýšená představivost; nadměrné orientační reflexy; střídání pozornosti; nedokončení úkolu a začátek nového; neschopnost soustředit se na úkol po delší dobu, např. na referát

  • Emocionální sféra

Nadměrná emoční reaktivita; hyperaktivita; impulzivita; zvýšené vyjadřování citů; podrážděnost; podrážděnost; plačtivost; hněv; slovní a fyzická agresivita; zlost; nepřátelství; zášť; hádavost; napětí; strach; úzkost; problémy ve vztazích s vrstevníky a dospělými; výkyvy nálad; náladovost; tvrdohlavost; sebeagrese; konflikty doma a ve škole

Systém podpory pro děti s ADHD

Práce s hyperaktivním dítětem by měla být systémová, tj. založená na spolupráci mezi rodiči, učiteli a samotným dítětem. Ochotu pomoci dítěti s ADHD by měla projevit škola, rodina doma i samotný hyperaktivní žák. Systém podpory pro děti s ADHD na úrovni školy tvoří:

  • učitelé, kteří pomocí behaviorálních metod usměrňují chování dítěte;
  • pedagog a školní psycholog, kteří poskytují podporu učitelům i samotnému žákovi, radí učitelům a pomáhají při plánování výuky s dítětem s ADHD;
  • spolupráce s rodiči – vzdělávání pečujících osob o poruše pozornosti s hyperaktivitou, poskytování podpory a rozvíjení strategií zvládání;
  • vedení a pedagogická rada – organizace školního zákona, prevence rušivého chování žáků, dohled učitelů o přestávkách, dohled nad bezpečností dětí;
  • pedagogicko-psychologické poradny a pedagogická centra – seznámení s metodami práce s žáky s ADHD, řešení konfliktů.

V prevenci a léčbě ADHD se využívají také specializované psychoterapeutické a psychokorektivní metody. Psychoterapie může být nepřímá, tj. působící na dítě samotné, nebo může mít podobu nepřímé psychoterapie, zaměřené na okolí dítěte – školu, rodinu a vrstevníky. Psychoterapie hyperaktivity zahrnuje dvě hlavní oblasti – kognitivní sféru a emoční sféru. Aktivity se využívají k nápravě vad řeči, poruch koordinace oko-ruka, k odstranění parietálních deficitů v jednotlivých kognitivních funkcích a k minimalizaci deficitů ve znalostech a školních dovednostech žáka. Kromě toho se terapeutické intervence zaměřují na odstranění nebo zmírnění poruch chování a obtíží v učení. Psychoterapie by měla být vždy volena podle individuálních potřeb, situace a osobnosti hyperaktivního dítěte. Jaké terapie se používají při práci s dítětem s ADHD?

  • terapie “držením” – spočívá v udržování dítěte v těsném tělesném kontaktu, aby se omezila možnost dítěte projevovat agresi.
  • Rodinná terapie – zlepšuje komunikaci a vztahy mezi rodiči a dětmi.
  • Behaviorální terapie – učí sebeovládání a vytrvalosti.
  • Pohybová terapie – výchovná kineziologie, metoda V. Sherborna. Sherbornova metoda.
  • Terapie smyslové integrace.
  • Muzikoterapie, arteterapie, relaxační techniky.
  • Farmakoterapie (léky) a homeopatická terapie.

Pokyny pro práci doma

Práce s hyperaktivním dítětem probíhá vždy “tady a teď”, tj. korekce abnormálního chování a reakcí musí probíhat průběžně. Přirozeným prostředím pro batole je domov, kde by měla panovat klidná a přijímající atmosféra. Dítě s ADHD je snadno vyvedeno z rovnováhy a rozptýleno, proto je důležité při jednání s batoletem nereagovat prudce a výbušně. Buďte trpěliví a důsledně uplatňujte předem stanovená, jasná a jednoduchá pravidla. Dítě musí cítit, že je milováno, ale že se od něj také očekává, že bude plnit své povinnosti. Požadavky by samozřejmě měly odpovídat schopnostem dítěte. Rodiče by neměli zapomínat chválit i ty nejmenší pokroky dítěte a oceňovat vynaložené úsilí. Denní rozvrh by měl být strukturovaný tak, aby dítě nemělo pocit chaosu. Rodič musí vymezit konkrétní časy pro vstávání, jídlo, sledování televize, domácí úkoly a učení. Je dobré omezit dítěti sledování pořadů, v nichž se ozývá agrese a násilí, aby nedocházelo k modelování negativních vzorců chování. Dítě s ADHD by mělo mít svůj vlastní pokoj nebo prostor pro domácí úkoly. Pokoj by měl být minimalistický, bez zbytečných dekorací, které by mohly dítě rozptylovat. V ideálním případě by stěny měly být vymalovány bílou barvou. Při učení by měly být eliminovány všechny rušivé prvky, které by mohly dítě rozptylovat – rádio, televize, počítač, mobilní telefon by měly být vypnuty, nepotřebné pomůcky by měly být odloženy do batohu a na stole by mělo zůstat jen to, co je v danou chvíli nezbytné. Rodiče by měli mít pro dítě pochopení – jeho vztek není způsoben zlou vůlí, ale neschopností ovládat rozrušení nervové soustavy. Během učení je třeba naplánovat čas na přestávku, protože dítě se rychle začne nudit a učení se stává neefektivním. Především by se rodiče měli zajímat o problémy vlastního batolete, věnovat mu čas a pozornost a v době konfliktu – nenechávat je v nejistotě, ale ihned po neshodě celou situaci vysvětlit. Když rodiče mají problém zvládnout své hyperaktivní batole sami, mohou využít pomoci školního psychologa, dobrovolnických organizací, pedagogicko-psychologických poraden a školy, ale i různých nadací a organizací poskytujících pomoc rodičům dětí s ADHD. Vzdělávání rodičů je velmi důležitou součástí pomoci samotnému dítěti. Je však třeba mít na paměti, že znalosti o hyperkinetických poruchách by měly být předávány postupně – ne najednou.

Tipy pro práci ve škole

Jedním z nápadů, jak “pomoci” dítěti s hyperaktivitou, je navrhnout individuální výuku. To není dobrá strategie řízení, protože dítě ztrácí možnost interakce s vrstevníky a nenaučí se pravidla sociální interakce. Individuální výuka je ve skutečnosti výhodným řešením pro učitele, který se chce zbavit rušivého a obtížného žáka ze třídy. Individuální výuka je však až poslední možností. Dítě s ADHD by mělo být postupně začleněno do života třídního kolektivu. Co by měl mít učitel na paměti při práci s hyperaktivním žákem?

  • Ve třídě by neměly být žádné prvky (nástěnné papíry, tabulky, výstavky), které by mohly dítě rozptylovat. Pokud musí být v místnosti učební pomůcky, nechť jsou umístěny na konci, za lavicemi.
  • Žák by měl sedět blízko učitele, např. v první lavici, aby v případě nebezpečných situací mohl učitel rychle zasáhnout.
  • Okna třídy by měla být pokud možno zakrytá.
  • Během vyučování je třeba dělat přestávky na tělocvik, aby se zabránilo monotónnosti a nudě.
  • Ve školní lavici by měly být pouze ty pomůcky, které jsou nezbytné pro výuku – nic jiného.
  • Vyučovací hodina by měla být rozdělena do několika přehledných etap. Rozvrh hodin může být napsán na tabuli.
  • Učitel musí zajistit, aby si žák před zvoněním na přestávku zapsal domácí úkol do sešitu.
  • Je dobré zavést výukové metody, které dítěti usnadňují učení, např. multimediální prezentace, skupinová práce apod. Čím zajímavější bude hodina, tím méně bude žák vyrušovat.
  • Pokyny by měly být jasné a konkrétní. Učitel by se měl vyvarovat používání slova “ne”, protože apeluje na mechanismus inhibice aktivity, který u dětí s ADHD nefunguje. Místo toho, abyste říkali např: “Nechoď po třídě”, je lepší říci: “Nechoď po třídě”: “Sedni si na židli”.
  • Učitel by se měl více zaměřit na pozitivní posilování (odměny) než na negativní posilování (tresty), aby dítě povzbudil ke správnému chování.
  • Je třeba vytvořit se třídou smlouvu, tj. stanovit jasné postupy a pravidla s konkrétními důsledky za jejich nedodržení.
  • Agresivita nesmí být trestána agresí.
  • Zvýšenou potřebu dítěte pohybovat se lze využít zapojením žáka do pozitivně zaměřených činností, např. požádat ho, aby otřel tabuli, přinesl křídu nebo učební pomůcky ze školní knihovny.

Práce s hyperaktivním dítětem není snadná. Vyžaduje trpělivost a nasazení a na výsledky je někdy třeba čekat velmi dlouho. Člověk se však nesmí vzdát a nechat se odradit, protože i ten nejmenší krok vpřed je někdy “milníkem”.

Zdroj

  • https://portal.abczdrowie.pl/praca-z-dziecmi-nadpobudliwymi
Absolvujte test na ADHD